Celý život nám říkali, že máme být vděční. Že máme tvrdě pracovat, že si můžeme koupit byty jako oni, že život je fér. Jenže pak nám nechali rozpadlý systém, astronomické ceny a svět plný problémů, které sami způsobili. A my to teď máme spravovat?
Mladí jen fňukají? Nebo prostě jen vidí realitu?
Starší generace si ráda stěžuje na dnešní mládež. Prý jsme líní, prý nic nevydržíme, prý moc přemýšlíme a málo makáme.
Jenže co když nejsme líní, ale jen nejsme hloupí?
- Když vidíme, že za práci na pokladně nedostaneme ani na nájem, máme makat víc?
- Když víme, že hypotéku už dneska dostane jen milionář, máme dál snít o vlastním bydlení?
- Když se díváme na politiky, kteří se smějí do kamer a říkají, že „musíme utáhnout opasky“, máme jim ještě věřit?
Kdo tohle všechno podělal?
Pamatujete, jak bylo „za komunistů líp“? Nebo jak se po revoluci „měli všichni dobře“? Zeptejte se dnešních třicátníků, jak se mají oni.
- Byty byly levné? Teď jsou jen pro bohaté.
- Práce byla jistá? Dneska máš smlouvu na dobu určitou a můžeš kdykoliv letět.
- Politici něco řešili? Dneska jen prodávají zemi na díly.
A kdo za to může? Ti, co dneska říkají, že my mladí jsme ta nejhorší generace.
My to máme opravit? A proč bychom měli?
Celý život nás učili, že máme být vděční, že musíme makat, šetřit a čekat, až bude líp. Jenže líp nebude. Protože svět, který nám nechali, už je dávno zničený.
A my? My si máme nechat vnutit představu, že jsme na tom špatně jen proto, že se „málo snažíme“?
Ne, díky. Nebudeme zachraňovat svět, který jste zničili. Budeme si ho dělat po svém. A pokud se vám to nelíbí? Tak se aspoň přestaňte tvářit, že jste ho nám předali v pořádku.